Magda Křepelková
- Počet článků 74
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 975x
Seznam rubrik
Magda Křepelková
Láska a moudrost
„Vím, že to není muž pro mě..., ale když já ho tak miluju...“ Je vám to povědomé? Jako by nás tato věta zbavovala zodpovědnosti. Ale my si tvoříme svůj život. A jen my samy jsme zodpovědné za to, jak ho prožijeme... jak naplníme svoje sny, touhy... Nelze se touto větou nechat vláčet životem.
Magda Křepelková
Služba a sobectví.
V mnohých knihách čtu, jak moc je naplňující, když nemyslíme jen na sebe. Sama jsem se ve svém životě zaměřila na službu... a mohu všechna ta slova jen potvrdit. Když moje žití nebo práce někoho obohatí... jsem naplněná, šťastná, spokojená tak hluboce, jak jsem si to dřív neuměla ani představit. Nejlepší texty nebo terapeutickou práci vytvořím tehdy, když se totálně ponořím do procesu a skutečně mě zajímá, co ten dotyčný člověk potřebuje. Někdy se při práci otevře více témat a já si dělám poznámky, ke kterým se pak vracím a na jejich základě píšu. Pak vím, že píšu pro skutečné lidi a ne jen nějaké svoje teorie. Když pak přijde reakce třeba jednoho človíčka, jak mu ten text pomohl... vím, že jsem dobře. Že tohle je ono. Že tohle má smysl... je to pocit, který mě hluboce sytí a uspokojuje. To samé cítím při vytváření textů pro lidi přihlášené na mých stránkách k odběru textů.
Magda Křepelková
Moje dcery a škatulky
Jako průzkumník podvědomí musím uznat, že náš mozek je sakra rychlej. Ale taky omezenej, přesněji omezující. A to je nutné mít stále na paměti. Mám na mysli naše okamžité posuzování a třídění. Jakýkoliv obraz, vjem, který zahlédneme, třebas jen koutkem oka, náš mozek bleskurychle potřebuje zařadit. Reaguje na základě zkušeností, vzpomínek, nálady, výchovy, informací vložených rodiči i dalšími lidmi. Reaguje na základě toho, co už zná. A my mu automaticky věříme. Zaznamenáme obraz a vyhodnotíme ho. Nepátráme po tom, na jakém základě jsme ho ohodnotili. Často bychom byli velmi překvapeni.
Magda Křepelková
Realita nebo virtuální svět?
Žijeme v době velmi elektronické. S možnostmi, o kterých se nám dřív ani nezdálo. No, má to své pro i proti. Nedávno jsem jela se Student Agency. Seděla jsem vzadu uprostřed. Odzadu to byl pohled jako ze scifi filmu, pravda, 20 let starého... Sedadla, před nimi obrazovka. Sedící zírají na obrazovku, na uších sluchátka. Zabíjejí čas přesunu. Seznamování? Povídání si mezi lidmi? Pozorování cesty? Ani náhodou. Jen virtuální realita. Možná novější verze je pohled do notebooků, moderní styl práce často bez hlubšího smyslu... nestíháte? Normálka... kolem vás dalších 50 a více lidí? Normálka... Máte z toho psychické potíže?... Normálka.
Magda Křepelková
Co nás živí?
Naše zdraví není jen otázka těla, fyzična. Žijeme život, zažíváme mnoho situací, prožíváme – anebo přežíváme. Už víme, že je třeba i psychické zdraví. Nelze oddělit jednu část od druhé, všechna témata se navzájem prolínají a souvisejí. Je to dar člověka i jeho života. Jakmile jedna oblast jde silně do háje, ovlivní to i další oblasti. A tudíž i naše – vaše zdraví. Chceme být zdraví? Věřím, že ano. Takže – začneme se zabývat tělem. Co potřebujeme ke svému zdraví? Jistě kvalitní výživu. Ale co všechno je naší výživou? Týká se to pouze jídla? Ani náhodou! Ale přesto jídlem začneme.
Magda Křepelková
Přináší nám rodinný oběd i jinou výživu než jídlo?
Dnes na vás nejdříve vychrlím pár otázek. Mívali jste společný nedělní rodinný oběd? Nebo jiné jídlo? Jakpak na to vzpomínáte? Jaké rituály kolem jídla jste měli ve své rodině? Ptám se pouze na ty, které mají častější frekvenci než jednou, dvakrát do roka. Ale to, co jste žili skutečně pravidelně... denně, týdně. Dejte si teď chvíli na vzpomínku a schválně jestli najdete nějakou, která vám vyloudí úsměv na rtech. A je jedno, zda se díváte z pozice dítěte nebo rodiče.
Magda Křepelková
Tanec blízkých
Život je jako taneční parket. Někdy víří na těsno dvojice v párech, jindy je sál plný roje jednotlivců, prolévajících se v pestrých skupinkách. Projdete vnitřní změnou a vaše kapela se změní. Sami ještě nevíte, co přesně budou hrát. Tempo i styl je jiný. Parket se nejdříve vyprázdní, tanečníci chvíli vyčkávají, jaké tóny se ozvou. Mistři reagují rychle, ostatní se pomalu přidávají, někteří znechuceně odcházejí. Nová hudba přiláká do sálu ale i nově příchozí. Staří známí jsou pryč a do života se hrnou jako velká voda noví. Někdy je to extrémní nápor, jindy pozvolný nenápadný proces.
Magda Křepelková
Posvátné tělo.
Tělo... nositel rozkoše... požitku... zdraví... informací. Vnímáme ho? Nebo ho spíše ignorujeme? Proč je dobré ho ctít a hýčkat? Mít k němu vztah? Je nepopiratelný fakt, že tělo máme. Proto je i přirozené se o něj dobře a s láskou starat. Jako o svoji zahrádku (muži: o svoje nové auto). Víme, že vše, co je opečováváno, dobře roste, jezdí, kvete a nese další plody. Zkuste nyní číst a podívat se, zda to, co děláte pro své auto nebo svoji zahrádku... děláte i pro sebe, pro svoje tělo.
Magda Křepelková
Mé jedinečné utrpení
Naše touha po jedinečnosti, po sebepřijetí může mít různé formy. U sebedestrukcí se setkávám s tím, že si hýčkáme přesvědčení: Já to mám jinak. Jsem mimořádná tím: „že mně není pomoci... jiné se z toho třeba dostanou, ale ony to nemají tak těžké jako já... ony neprožívají takové peklo... rozhodně nejsem jako ony... nikdo mi nemůže rozumět.“ Každý si hýčkáme to svoje vlastní peklo... jako něco výjimečného.
Magda Křepelková
Jak neobvykle nám může pomoci voda?
Je mnohokrát a zcela nevyvratitelně dokázáno, že voda dokáže změnit formu. Vezměte si led. Jeho tvrdost pozná každý, kdo na něm sebou někdy říznul. Bolelo, co? Nebo když jste odmrazovali lednici a tahali led holýma rukama. Štípe, co? Ruce vám můžou skoro upadnout. Led – tak studený, ledový, tvrdý, zamrzlý...
Magda Křepelková
Je libo totální šílenost?
Má dcera dostala skvostný dárek. Tandemový seskok padákem. Pokorně přiznávám, že ode mě. A já se na poslední chvíli naprosto spontánně rozhodla, že si skočím s ní. Měla jsem tři důvody. První – zažít něco s dcerou. Druhý – lákalo mě to od chvíle, kdy jsem měla sny o tom, jak vyskakuji z letadla. Třetí – poslední dobou mi došlo, že většinu věcí dělám s jakýmsi záměrem – abych se uživila, abych se vyvíjela, abych se učila, abych něco... ale málokdy jsem něco dělala jen tak pro sebe... – a to jsem hodlala změnit. První co mě v momentu uvědomění napadlo... byl seskok. Takže – sejdeme se u Kolína.
Magda Křepelková
Víra jako problém? Může být…
Pocházím z takové oblasti Čech, kde se do kostela nechodí. Doma se o víře ani o náboženství nijak nemluvilo. Postupně jsem četla různé knihy, začala jsem spoustu věcí vnímat sama a nějak přirozeně mi slovo Bůh proniklo do slovníku. Čím jsem starší, tím častěji pozoruji, jak moc lidé potřebují spiritualitu. Jak ji hledají a jak přirozená součást života to je. A také, jak je toto jejich hledání zneužitelné. Jak někdy ze zoufalství svého života utečou do skupiny přijatelných. Ale pokud se nepodívají do svého nitra a jen přijmou cizí pravdu, nic tím v sobě nevyřeší – jen si nabalí další dogmata a přesvědčení.
Magda Křepelková
Sebeuspokojení a žena
Otázka pro ženy - děláte si to někdy? Ne? A proč ne? A také – jak? Čímž nemyslím konkrétní postup, ale přístup. Tuto otázku ženám pokládám. Je jedno, zda jsou ve vztahu nebo samy. Často se setkávám s tím, že ženy dosahují orgasmu pouze při masturbaci a ne s mužem, a to ani se svým. Přemýšlím nad tím, zda mu někdy ukázaly – zda si dovolily – mu předvést, jak to praktikují samy. Otázek k tématu se vynořuje mnoho, nyní se chci zaměřit na tento úhel pohledu:
Magda Křepelková
Jak nás mohou ovlivňovat uvězněné emoce?
Nejsem zrovna přítel neustálého hrabání se v minulosti. Leckdy jí ale neuniknu a často má velmi léčivý efekt. Nedávno jsem objevila souvislost s touhou po muži s touhou po otci. Na svém příběhu vám rozkryji, jak nás mohou dodnes ovlivňovat vytěsněné staré emoce. Sama u sebe jsem hodně pracovala na tom, aby mé vztahy k rodičům byly co nejvíce průhledné, abych je vyčistila. Abych v sobě nenesla ani zlobu, netečnost ani závislost, nebo strach... asi jsem někde četla, že je to dobré.
Magda Křepelková
Vždy je možné udělat změnu. Rozhovor.
Magda: Ahoj, Evi. Vím o tobě, že jsi před časem vystoupila z bulimie, že jsi předtím dvacet let zvracela. Takže, prosím tě, jak se ti povedlo? Kdybys měla vypíchnout ty nejhlavnější body, které ti k tomu pomohly, které by to byly?
Magda Křepelková
Kdo by ještě chtěl obyčejný sex?
Pokud jste žena a parkrát zažijete skutečné milování, tanec, kdy nikdo nejde za orgasmem, ale prostě si naplno užíváte souhry, energií, lásky mezi vámi, v naprosté přítomnosti a vnímání toho druhého, ztratíte se v čase a jen jste spolu propleteni, šťastni a naplněni, tak vás patrně už obyčejný sex příliš neuspokojí. A někdy je to průšvih. Hlavně, když ten někdo není váš manžel.
Magda Křepelková
Jak jsem měla doma slepce
Čtvrtý víkend se skupinou Krok za krokem (cesta z bulimie) se uskutečnil opět u mě v domečku. Věděla jsem, že potřebujeme pracovat s bříškem, s vlastní mocí, bezmocí a strachy. Dva týdny před termínem jsem seděla v lese pod bukem a v ten moment jsem jasně věděla, jak na to. Slepci. Ty ženy by měly strávit celý den se zavázanýma očima a v tichu. Pozvala jsem svoji dceru, aby se stala andělem, pomocníkem, který bude zachraňovat ty, které sejdou z cesty. Plánovala jsem vzít je ven do přírody, ideálně do lesa.
Magda Křepelková
Kdy a jak může přijít změna?
Občas dostanu otázku na moment změny. Píšu ve svých textech o vnitřním rozhodnutí. Mám nějaký návyk, kterého se toužím zbavit. Jak a kdy přijde rozhodnutí, pustit ho? Tento proces je hodně individuální, ale je fakt, že jsem si všimla jedné věci. Baví mě svou jednoduchostí, obyčejností a funkčností.
Magda Křepelková
Proces uzdravení
Tato inspirace přišla po hovoru se ženou, která vystoupila z bulimie – po 20 letech pravidelného zvracení. Před časem jsme spolu pracovaly. Když mi poprvé volala, absolutně nevěřila, že by se z toho mohla někdy dostat. To je přesně něco pro mě! Přesvědčení, že je to možné, jsem do ní vlévala každým hovorem. Hodně se mě vyptávala, ptala se na konkrétní věci, jak jsem se já dostala z bulimie, co a jak jsem prožívala. Časem se ode mě odpojila... i od ostatních pomocníků. Najednou jí došlo, že musí sama, což je pro mě vždy nadějná zpráva. Protože ve skutečnosti to nikdo za vás nemůže udělat, k uzdravení dojdete samy. Ano, v určité fázi může podpora pomoci.
Magda Křepelková
Raději zemřít než přibrat, aneb nesnesitelná těžkost bytí.
Jsou ženy, které toto důvěrně znají. Nemohou žít, když si nepřipadají hubené, nemohou jít ven, nechtějí se s nikým setkat. Nešly by nikdy do plavek, dokud nebude ručička na váze ukazovat vysněné číslo, dokud neuvidí ploché bříško atd. Představa tloušťky, tlustého těla je tak nesnesitelná, že jim brání v mnoha věcech. Ten pocit, odpor k sobě, nepřijatelnost svého tlustého těla, často přichází, i když ty ženy vypadají úplně normálně. Nemají 150 kg, ani 100 kg. Většinou ani 80, ba ani 70 kg. Přesto prožívají velké zoufalství, silnou sebenenávist. Nesou nevyvratitelné přesvědčení o své tloušťce. Ženě to v této chvíli nevysvětlíte žádnými argumenty. Neslyší, nechce slyšet. Jak jí tedy pomoci? Evidentně prožívá velké zoufalství. V momentě záchvatu asi nijak. Jen s ní být v lásce, nesoudit ji a nehodnotit její sebedestruktivní procesy. Milovat ji a zůstat v klidu.
Magda Křepelková
Nenechte se nachytat
Stále máme potřebu něčeho se držet. Informace, informace, informace. Vtipné je, že i duchovní svět stále zaměstnává převážně mysl. Jak odpouštět, propouštět, čistit. Návody, techniky, postupy meditací. Není jednoduché se vyznat ve všech radách a poučkách. Nakonec zjistíte, že jste totálně zblblí. Na všech frontách. Že nevíte co jíst, protože každý považuje za nejlepší a zdravé něco jiného. Že nevíte kterou techniku teď použít, protože doporučení jsou mnohá a jdou někdy proti sobě. Že nevíte čemu věřit...
Magda Křepelková
Moderní doba - nenápadný mor?
Pohodlnost je prima. Mám ráda pohodlí. Mám ráda teplou vodu, když otočím kohoutkem. Mám ráda světlo, při kterém dobře vidím, mám ráda svůj noťas a připojení na internet. Rychlé připojení! Mám ráda, když se mohu bavit s někým, kdo je na druhém konci světa. Mám ráda, když můj odšťavňovač připraví skvostný nápoj. Mám ráda tichou pračku a určitě jsem na nějakou tu technickou vymoženost ještě zapomněla. Jo, třeba auto – taky super. Přesto jsem právě dnes měla intenzivní pocit, jak nás některá modernizace okrádá o mnoho radosti a toho obyčejného lidského štěstí.
Magda Křepelková
Je reálné žít vztah bez střetů?
Tento text čekal 14 dní na to, abych ho mohla dopsat. První impuls byl po prosincovém vánočním semináři, kam přišlo tolik nazlobených žen, že mě to skutečně pobavilo. Zlobily se střídavě na sebe, a taky hodně na partnery a pak zase na sebe, že se na ně zlobí. Dnes jsem měla telefonát s mužem po hádce se ženou, pak se ženou po hádce s mužem. A večer jsem tu měla na terapii ženu, která mě v tomto tématu velmi inspirovala. Pokud jste zrovna rozjitřeni a rozbolavěni partnerským konfliktem, ráda bych vám poslala trochu povzbuzení a soucitu. Umíme se tak báječně zraňovat, ubližovat si... ale je to nutné? Je normální se hádat? Tento text čekal 14 dní na to, abych ho mohla dopsat. První impuls byl po prosincovém vánočním semináři, kam přišlo tolik nazlobených žen, že mě to skutečně pobavilo. Zlobily se střídavě na sebe, a taky hodně na partnery a pak zase na sebe, že se na ně zlobí. Dnes jsem měla telefonát s mužem po hádce se ženou, pak se ženou po hádce s mužem. A večer jsem tu měla na terapii ženu, která mě v tomto tématu velmi inspirovala. Pokud jste zrovna rozjitřeni a rozbolavěni partnerským konfliktem, ráda bych vám poslala trochu povzbuzení a soucitu. Umíme se tak báječně zraňovat, ubližovat si... ale je to nutné?
Magda Křepelková
Proč bys měla žít? (odpověď klientce)
„Drahá, ptáš se mě, proč bys tu měla na světě být? Nevidíš žádný smysl svého bytí a teď se díváš s touto otázkou na mě - vážně a nevěřícně. Čekáš, že tě začnu přesvědčovat...že ze mě začnou padat moudra. Ale já nevím. Mlčím a přemýšlím, co ti na to říct. Já nevím, proč tu jsi. Já nevím, co je smyslem tvého života, neznám tvoje tajné vášně a obávám se, že je neznáš ani TY. Možná jsi totiž SVŮJ skutečný život ještě nepoznala...můžeš se těšit...protože tě čeká mnoho krásného - pokud si to dovolíš.
Magda Křepelková
Příběh mého uzdravení
Dostávám pravidelně otázky týkajících se toho, jak jsem to či ono sama zvládla. Co vlastně pomohlo mě, dostat se z poruchy příjmu potravy? Zkusím si to nyní vybavit a sepsat. Mojí druhé dceři bylo sedm měsíců, když jsme s mužem vyrazili na zábavu. Byla to moje první akce od jejího narození. Připadala jsem si hrozně. Nevešla jsem se vůbec do ničeho, vážila jsem víc, než když jsem šla do porodnice. Cítila jsem se vedle svého hubeného muže jako jeho matka. Tehdy večer jsem učinila rezolutní rozhodnutí, že zhubnu.
| předchozí | 1 2 3 | další |
